2011

Jeden za všechny, všichni za jednoho

Pro někoho se čtyři dny v bezprostřední blízkosti dalších 45 lidí, kteří jsou kolem vás 24 hodin denně snad jen s výjimkou krátkého spánku, můžou zdát jako mírné zlo. My, mažoretky, to však vnímáme jinak. S nadšením balíme kostýmy, chystáme kozačky a hůlky, snažíme se předběžně a především úspěšně ukončit zkoušková období a uzavřít klasifikaci „jenom“ proto, abychom s mírnou nervozitou mohly opustit naše milé Nové Město na Moravě, kde celý rok pilně trénujeme, abychom světu mohly ukázat, že se v konkurenci tamních festivalů neztratíme.

Tato chvíle pro nás nastala i v první polovině června tohoto roku. Jak my, starší Carmenky, tak i mladší Camélie, spolu se  Salónním orchestrem Žďár nad Sázavou, jsme se po dlouhém očekávání vydaly směrem, který je nám již za ta léta velice známým, směrem k Francii. Již při odjezdu, kdy jsme se s kapelou vesele po roce vítaly, bylo patrné, že na tento víkend jen tak nezapomeneme. Navíc, když naše první zastávka má tak působivé jméno – Paříž! Pro někoho byla návštěva této metropole již několikátou, někdo naopak poprvé shlédl z Eiffelovy věže, poprvé vkročil do zahrad Louvru či na Champs Élysées a snad i zahlédl stíny Soucre Coeur. Pro všechny byl ale tento krásný, nádherně strávený den příslibem stejně tak krásných nadcházejících dnů, které však už měly být spojeny s příjemnými povinnostmi.

První festival, na který jsme byli pozváni, se konal ve městě Hirson nedaleko belgických hranic. Aniž by byl čtyřhodinový průvod městem oficiálně zahájen, všichni se již skvěle bavili. Už na začátku se zpívalo a tančilo, všechny zúčastněné skupiny se navzájem poznávaly a fotily a veselá nálada se šířila městem. Ve chvíli, kdy průvod začal, a my zahájily naše vystoupení, jsme opět pocítily ten pocit. Pocit, kdy člověk je součástí skupiny, na kterou se diváci těší, kterou vítají a jejíž výkon oceňují nadšenými výkřiky a potleskem. Díky tomu si uvědomíme kouzlo onoho okamžiku a náš výkon se výrazně zvýší! Vždyť právě proto jsme tu, abychom udělaly radost přihlížejícím, sobě a v neposlední řadě i paní Evě Olejníkové, bez které bychom toto jen stěží zažily!

Náročnější, avšak ne tak dlouhý průvod nás čekal v Belgii, ve městě Jambes-Namur, kam jsme se přesunuli druhý den. Více diváků si vyžádalo i větší výkon, snahu a mimo jiné i více úsměvů. Přestože po několika kilometrech nás všechny začínaly bolet nejen nohy, povzbuzující diváci nás nenechali polevit. Slovy chvály, fotografováním a všemožnými způsoby nás „nutili“ neztrácet tempo ani nadšení. Tak, jak tomu bývá na těchto festivalech, i tentokrát se konaly pódiové formace na konci průvodu, kde se pokaždé shromažďuje nejvíce lidí. A tudíž nebylo náhodou, že naši žďárští muzikanti zvolili pro závěrečné vystoupení známou skladbu Škoda lásky, kterou doplňovali belgičtí diváci zpěvem! My ji oživily svými předem pečlivě secvičenými pódiovkami, po jejichž konci následoval bouřlivý potlesk, který nás doprovodil až na samotný konec průvodu.

Ke konci se uchýlil i celý náš výlet. Festivaly skončily a nám nezbývalo nic jiného než se převléci, rozčesat drdoly, uložit nástroje do futrálů a vydat se zpátky na cestu domů. Všichni jsme si byli vědomi toho, že pro nás skončil další úžasný mažoretko-muzikantský víkend, kdy jsme dělali radost sobě i ostatním, kdy jsme odvedli kus dobré práce, za kterou stojí hodiny tréninku, a kdy jsme zapomněli na všechno ostatní a pro okamžik žili jen námi a tím, co nás tak baví.

Každoročně se vyčerpaní po průvodech i po bezesné noci v autobuse, kdy se snažíme užít si poslední společné chvíle zpíváním a povídáním, se s mírnou lítostí loučíme a už v tu chvíli se těšíme, až zase budeme spolu. Být spolu totiž není jen podstata mažoretek jako takových, kde je týmová spolupráce podmínkou, ale v první řadě je to podstata nás, slečen, které se navzájem respektují, mají se rády a utváří tak specifický celek, kde více než kdekoliv jinde platí ta známá slova D'Artagnana - jeden za všechny, všichni za jednoho.

autor: Radmila Rolinková

   2009

Mažoretky opět zavítaly do Francie a Belgie

Ve středu 8. 4. 2009 se Mažoretky z Nového Města na Moravě pod vedením pí. Evy Olejníkové společně se Salonním dechovým orchestrem Žďár nad Sázavou vypravily na šestidenní cestu po Francii a Belgii.

V pátek 10. 4. si mažoretky udělaly krátký výlet do Londýna. Škoda jen, že jim nevyšlo pěkné počasí.

V sobotu 11. 4. bylo první zastávkou francouzské město Saint Dizier. Nejdříve své umění mažoretky ukázaly před radnicí. Poté jim pan starosta na radnici srdečně poděkoval za nádherné zpestření sobotního dopoledne. Odpoledne na mažoretky čekal průvod při slavnostním otevření poutě.

V neděli 12. 4. ráno je přivítalo belgické město Fleurus. Před obědem se 3 mažoretky zúčastnily pompézního přivítání na městské radnici, kde se sešli zástupci všech účinkujících na festivalu. Odpoledne se konal asi tři a půl hodiny trvající průvod, který byl zakončen krátkým pódiovým vystoupením na náměstí.

V pondělí 13. 4. po noci strávené v nádherném zámku přejely mažoretky do nedalekého města Herve. Zde šly dopoledne krátký zvací průvod, který byl jen malou ukázkou toho, co následovalo odpoledne, tedy slavnostního pětihodinového pochodu, který byl pro mažoretky posledním vystoupením.

V úterý 14. 4. se mažoretky v ranních hodinách vrátily zpět do našeho města. Poděkování od celého zájezdu patří řidičům Josefu Ptáčkovi a Milanu Landsmanovi z a.s. Zdar ve Žďáře nad Sázavou, kteří bezpečně projeli celou Francií, Belgií i Londýnem.

autor: Jiřina Jirků

Mažoretky ovládly kulturní dům v Novém Městě na Moravě

http://www.i-vysocina.cz/zpravodajstvi-zdarsko/mazoretky-ovladly-kulturni-dum-v-novem-meste-na-morave-2009-05-22.html

Krása, hudba, tanec a ladný krok

http://www.zdarskevrchy.cz/zpravy/2719

   2008

Mažoretky zazářily ve Francii

Mažoretky tanečního studia Evy Olejníkové v doprovodu Salonního dechového Orchestru Žďár nad Sázavou odjely vystupovat koncem června na festival do Francie.

Cestou navštívily zajímavá města, jako jsou Antverpy a Lille.

První vystoupení se konalo ve městě Aix Noulette, kde mažoretky vnesly radost do domova důchodců. Následně, po přesunu dlouhém snad 100 km, dorazily do města Moreuil. Nejdříve se předvedly při krátkém zvacím průvodu na večerní show. Při samotné show pak doslova oslnily diváky ve svých nových zářivě bílých kostýmech.

Další den mažoretky přejely do města Anzin, kde se opět konal zvací průvod, po němž následoval 8 kilometrový průvod celým městem, který byl ukončen nejen pódiovými formacemi na náměstí, ale i bouřlivým potleskem nadšených diváků.

autor: Jiřina Jirků

Přehlídka Mažoretek

Za příjemného počasí se 14. června v sobotu konala „Přehlídka mažoretek“ na Vratislavově náměstí v Novém Městě na Moravě. Nebyla to jen přehlídka mažoretkového sportu, ale i přehlídka krásy, mládí a ladnosti. Na 160 mažoretek z Tanečního studia a Letovic předvedlo svoje mažoretkové umění v pochodovém defilé a  pódiových choreografiích. Nadšení z výkonu předváděly i tříleté mažoretky, a starší děvčata uchvátila náročnými prvky s hůlkou. Poděkování patří nejen všem mažoretkám a  rodičům, kteří obětavě pomáhali, ale i paní starostce Zdeňce Markové. A teď se už těšíme na další vystoupení ve Francii se Salonním orchestrem ze Žďáru n/Sázavou a na letní soustředění na Kuklíku!

autor: Eva Olejníková

Vítězství s postupem na MČR!

"Přijít a zvítězit" se stává pravidlem u děvčat z Tanečního studia Evy Olejníkové. Na Oblastním přeboru ve Žďáře n/Sáz. opět zvítězila Pavlína Polnická a další 1. místo vybojovala Aneta Lopraisová! 2. místo získala Barbora Macháčková a 3. místo Veronika Lukešová. V nejstarší a nejobtížnější kategorii obsadila pěknou 2. příčku Martina Pulgretová.

Všech 5 děvčat si zároveň vybojovalo POSTUP NA MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY, které se uskuteční 8. 6. 2008 v Praze!

autor: Eva Olejníková

Twirlingové školení v Poděbradech

Je sobota 26. ledna 2008, snad pro každého je to den odpočinku po prožitém pracovním týdnu, ale ne pro nás Anetu Vaníčkovou, Alenu Dolníčkovou a Anetu Lopraisovou, které se vydávají do Poděbrad, kde se má konat seminář v twirlingu. Twirling znamená něco jako točení hůlkou kolem celého těla, nebo také točení hůlkou kolem kterékoli části těla.

V šest hodin ráno 26.ledna odjíždíme od kulturního domu v Novém Městě na Moravě a naše cesta končí u Domova dětí a mládeže v Poděbradech. Cesta nám uběhla skvěle a v devět hodin dopoledne jsme stáli před budovou Střední školy zemědělské v Poděbradech, vedle které byl internát, ve kterém jsme byli ubytovaní. Hned na první pohled nás zaujala chodba, která spojovala školu s internátem. Než jsme se ubytovali, byly nám přiděleny barevné stuhy, které se lišily barvami podle znalosti. My jsme dostali tyrkysové stuhy, které značily začátečníky. Růžové stuhy značily mírně pokročilé a červené stuhy značily pokročilé.V deset hodin jsme se všichni přemístili do tělocvičny, kde na nás čekala Christine Bell z Francie. Christine cvičila pokročilé, Stefani měla na starost mírně pokročilé a nás začátečníky měli  dvě české lektorky twirlingu, které nás zavedly do tělocvičny opodál.Ty nás za celý jeden den naučily 32 základních twirlingových prvků, které jsme potřebovaly k postoupení do mírně pokročilých. Mezi cvičením jsme si udělaly pauzu na oběd a poté jsme cvičily až do večeře, která byla mimochodem velmi chutná. Na pokoj jsme se vrátily sice vyčerpané, ale s velmi dobrým pocitem, protože jsme se stihly naučit 32 nových prvků, které nás uchvátily.

Je neděle 27.ledna ráno a nás budí pronikavý a také protivný pískot budíku. Musíme si sbalit a uvolnit pokoje, aby se mohly uklidit pro pondělní školáky. S pokoji jsme byli úplně spokojené, měli vlastní koupelnu a krásný výhled z okna. Když jsme si odložili naše věci do herní místnosti jako ostatní, vyrazili jsme do tělocvičny. Dnes nás naučili twirlingovou sestavu potřebnou k postoupení do mírně pokročilých.Cvičily s námi do půl jedné odpoledne, poté jsme šli na oběd. A po té jsme byli ,,nahnáni‘‘ do tělocvičny, kde si pro nás Stefani připravila svoji sólovou sestavu. My začátečníci jsme jen nevěřícně kroutily hlavou, jak takové prvky může dokázat. Její vystoupení nás uchvátilo. Musíme hodně poděkovat Míši Villnerové a Petře Vavřinkové za jejich trpělivost s námi a ostatními.

Za možnost zúčastnit se tohoto semináře děkujeme p. učitelce Evě Olejníkové, která nás přihlásila. A myslím, že za nás tři, Anetu Vaníčkovou, Alenu Dolníčkovou a Anetu Lopraisovou můžu říct, že seminář se nám velice líbil a klidně by jsme si ho zopakovaly, třeba hned příští rok.

autor: Aneta Vaníčková

   2007

Krása, hudba, tanec a ladný krok

Tato slova přesně charakterizují vystoupení mažoretek. A i když vše vypadá jednoduše a přirozeně, za ladným pohybem se skrývá tvrdá dřina a hodiny a hodiny nekonečné práce. Všechna děvčata musí sladit krok, pohyby musí být jeden jako druhý. A samozřejmě nesmí chybět ani úsměv na tváři, který je pro mažoretky typický.  Mezi přední soubory mažoretek v České republice se řadí i dívky z Tanečního studia Evy Olejníkové z Nového Města na Moravě. 

Jak dlouho už funguje vaše taneční studio?
Taneční studio jsem založila v roce 2000.

Proč zrovna taneční studio a mažoretky?
Když člověk pracuje dvacet tři let na jednom místě, tak dostane chuť začít něco sám.  A tohle byl právě můj případ. Takže jsem se rozhodla začít na vlastní pěst.

Jaké byly začátky?
Nelehké, tak jako každý začátek. Ale bylo tam nadšení a to pomohlo všechno překonat.

Kolik mažoretek jste měla zezačátku?
Sto dvacet pět. Byla tam děvčata od pěti do osmnácti let. To je ale pořád stejné, věkové rozmezí se nezměnilo.

Pracuje se lépe s malýma nebo s většíma?
Každý věk má něco do sebe. Malé děti jsou roztomilé, jsou ještě hodné a poslušné. Navíc mají rády legraci a často se s nimi zasměji. U těch velkých je naopak zase vidět propracovaná technika. To, co se za ty roky děvčata naučila, se rozhodně neztratí. Pro mne je to takový balzám na duši. Jejich vystoupení mají vysokou úroveň.

Jak se vyrovnáváte s tím, když musíte někomu říct, že nemá talent?
To je hrozně těžké. Každý člověk má určité schopnosti, ale výrazný talent má málokdo. Pohybové schopnosti má hodně děvčat a je třeba dostat z nich co nejvíc. U někoho to ale nejde, ale to má důvod spíše v nekázni, než v čemkoliv jiném. Pak se stane, že je to přestane bavit a odejdou samy.

Většina dívek je určitě velice šikovná, pochlubte se nějakými úspěchy.
V roce 1998 získaly novoměstské mažoretky titul 1. Vicemistra Moravy a Slezska, který o rok později obhájily a navíc na Mistrovství České republiky obsadily páté místo. V roce 2000 jsme poprvé vystupovaly v zahraničí, naší hostitelskou zemí se stala Francie a Německo. Rok na to dívky předvedly své umění v Německu a doma získaly titul Mistři regionu. V roce 2002 jsme už měly více družstev a také více úspěchů. Na Mistrovství České republiky obsadila naše děvčata 2., 4. a 5. místo. V roce 2003 byly nejstarší dívky dokonce nominovány na Mistrovství Evropy. K Francii a Německu se v roce 2004 přidalo ještě vystoupení ve Španělsku. A to jsem ani nevyjmenovala všechny.

Úspěchů je čím dál více. Ten nejnovější patří jedné z nejmladších členek Anetě Lopraisové.  Na Mistrovství Moravy ve Valticích získala v kategorii "Cadetky - Sólo" krásné 2. místo a postoupila na Mistrovství České republiky. Anetka je veliký talent, to je právě jedna z těch dívek, které mají před sebou budoucnost.

Bývala jste také mažoretkou, když jste byla malá?
Ne, za mne ještě nic takového na Vysočině nebylo. Já jsem odkojená baletem a moderní gymnastikou.

Proč tedy mažoretky?
Mně se to vždycky líbilo. Když jsem je občas viděla v televizi, vždycky mne zaujaly. Ale nikdy jsem neměla příležitost se to naučit a ani jsem nevěděla, jak na to. Pokaždé, když jsem sledovala, jak točí hůlkou, tak jsem si myslela, že mají uprostřed nějakou karabinku, kterou provléknou prst. Ale protože i moderní gymnastika je cvičení s náčiním, tak jsem k mažoretkám měla velice blízko. Kuželová technika je podobná. Začala jsem se pomalu učit sama. Jednou jsem jela za svou kamarádkou, která je z Kolína a tam je velká tradice mažoretek. Ona mne naučila základní techniku. Ale ještě dnes stále objevuji nové prvky. Tréninkem je spolu s děvčaty zdokonalujeme.

Pokud vím, tak je při vašem tanečním studiu také oddíl moderní gymnastiky…
Moderní gymnastika je vlastně spojena s mažoretkami. V každé skupině, kromě těch velkých, děláme obojí. A když někdo projeví velký talent, tak chodí ještě na další hodiny, aby se mohl připravit lépe na závody. Někdo trénuje i čtyřikrát týdně a výsledky jsou potom znát. Po dva roky se už několik děvčat probojovalo až na Mistrovství České republiky.

 Jak je to s oblečením a obutím mažoretek?
Všechno mají děvčata vypůjčené ode mě. A všechno se šije na zakázku, což není zrovna nejlevnější. Jeden pár kozaček například stojí kolem dvou až tří tisíc korun. U kostýmů se cena pohybuje mezi tisíc dvě stě až tisíc pět set Kč na jeden kostým. Náročné jsou i jejich opravy. Kromě oblečení a obuvi půjčuji děvčatům náčiní.

A školné?
Školné činí za pololetí 1350 Kč a v něm je zahrnut jak pronájem tělocvičen, tak i můj honorář. Když jedeme na soutěže, tak si děvčata ještě částečně hradí autobus a někdy i startovné.  Stejné je to i se zahraničním vystoupením, to si holky platí také jen částečně, zbytek hradí organizátor.

Pořádáte i vy nějaké přehlídky nebo soutěže mažoretek v Novém Městě na Moravě?
Dělali jsme pět let společně s rodiči „Zlatou hůlku“. První ročník proběhl v roce 2000. Zlatá hůlka - to byl veliký festival mažoretek v Novém Městě na Moravě s vysokou úrovní. Hostili jsme vynikající soubory. I několikanásobné mistryně České republiky Dixi Stonava.  Skvělý byl tým rodičů-organizátorů. Nakonec jsme ale museli skončit, protože se festival neustále prodražoval a my bychom jej už finančně neutáhli. Náklady na ten poslední přesáhly devadesát tisíc korun. Městský úřad sice něco přidal, ale stálo mne to hodně práce a běhání, než jsem vyřídila všechny podklady. Navíc ta částka samozřejmě na všechno nestačila a já hlavně potřebuji finanční prostředky na kostýmy a další vybavení pro taneční studio.

Co takhle kluci, nemáte v oddíle žádného?
Nemám, ale kluky by to taky určitě bavilo. Jen nevím, jak bych pak děti zvládala. To si vůbec nedovedu představit. Kdysi, když jsem ještě pracovala na ZUŠce, tak jsem pár kluků učila. Bylo to fajn, ale mám za to, že by nad sebou spíše potřebovali mužskou ruku.

Zmínila jste zahraniční zájezdy, jak uhlídáte takovou spoustu děvčat v cizině?
Já musím děvčata pochválit, protože vědí, co mohou a co nemohou. Nikdy jsme neměly absolutně žádný problém. Uvědomují si, že reprezentují v zahraničí svoje město, Taneční studio i Českou republiku.

Jak je to s nevraživostí mezi mažoretkami?
To není ani tak problém u nás v oddíle, jako spíše mezi cizími soubory. Některé holky jsou hádavé a občas i útočí na jiné soubory. Jednou se nám dokonce stalo, že nám cizí mažoretky kopaly do autobusu.

Naše děvčata to pak hrozně mrzí, snažím se jim rozumně vysvětlit, aby se nechovaly stejně. Rivalita tu je vždycky, ale neměla by se proměnit v agresivitu. Soupeření je zdravé, ale nenávist už je problém.

Novoměstské mažoretky vedete sama, neuvítala byste pomocnou ruku?
To určitě ano.

A co by měla splňovat případná uchazečka o místo?
Jednak by měla mít za sebou už určitou pohybovou průpravu a zkušenostmi s dětmi. Buď na ZUŠce nebo v oddíle moderní gymnastiky či mažoretek. Upřednostnila bych uchazečku se znalostí výrazového tance, který občas s děvčaty děláme, jenže teď už nám na něj mnoho času nezbývá. Ale zatím to ještě není aktuální, protože na další pracovní sílu nezbývají peníze. Musely bychom sehnat nějakého sponzora, který by nám finančně vypomohl.

Jak je vidět, ani mažoretky to nemají jednoduché. I ony se potýkají hlavně s nedostatkem financí. Jejich činnost je velice náročná a něco stojí. Snad se jim brzy podaří najít sponzora, který by je zaštítil finančně. Určitě by takto vynaložených peněz nelitoval, protože novoměstské mažoretky mají opravdu vysokou úroveň a stejně dobře, jako zastupují své město, by jistě reprezentovaly své mecenáše.

Výlet na Francouzskou riviéru

Koncem června mažoretky z Nového Města na Moravě společně s Dechovým orchestrem ZUŠ Bystřice nad Pernštejnem odjely vystupovat do města Pertuis na jihu Francie. Nejdříve navštívily Monte Carlo, kde strávily celý den. Večer se ubytovaly v městečku Manosque. Další den je čekalo příjemné večerní vystoupení v Pertuis, ve kterém vládla velmi veselá francouzská atmosféra. Následující dopoledne i odpoledne se naposledy předvedly v tomto městě při průvodu, kterého se účastnilo mnoho dalších skupin z celé Evropy.

Při zpáteční cestě zavítaly do Saint–Tropez, města četníků, a do slavného Cannes, kde strávily zbytek dne opalováním a plaváním v moři.

Přestože celému zájezdu předcházely náročné tréninky, opravdu to stálo za to

autorky: Jiřina Jirků a Nikola Melicharová

Velký úspěch malé mažoretky!

Na Mistrovství Moravy ve Valticích získala Aneta Lopraisová v kategorii "Cadetky - Sólo" krásné 2. místo a postupuje na Mistrovství České republiky! Mistrovství České republiky se uskuteční 10. 6. 2007 v Písku.

V kategorii "Juniorky - Duo" skončily ve velmi tvrdé konkurenci na 6. místě Veronika Pollaková a Martina Pulgretová.

autor: Eva Olejníková

Další postup na Mistrovství České republiky!

Z Tanečního studia postupuje na Mistrovství České republiky v moderní gymnastice Pavla Polnická a Martina Pulgretová.

V oblastním přeboru získala P. Polnická 2. a M. Pulgretová 3. místo.

autor: Eva Olejníková

Mažoretky tentokrát zavítaly do Belgie

Pod slovem Belgie si každý určitě představuje čokoládu, vafle, Atomium, nebo třeba Evropský parlament, ale nám, mažoretkám z Nového Města na Moravě, se hlavně vybaví festivaly a náročné několikahodinové průvody.

V pátek 6. 4. 2007 odpoledne jsme vyrazily společně s Dechovým orchestrem ZUŠ Bystřice nad Pernštejnem na šestidenní cestu po Francii a Belgii.

V sobotu 7. 4. bylo naší první zastávkou francouzské město Saint Dizier. Nejdříve jsme své umění ukázaly před radnicí a poté nás pan starosta na radnici srdečně přivítal a poděkoval nám. Odpoledne nás čekal průvod při slavnostním otevření poutě, ale co mělo následovat, nikdo netušil. S panem starostou za zády jsme protekčně vyzkoušely všechny pouťové atrakce, dokonce i volný pád!

V neděli 8. 4. ráno nás přivítalo belgické město Fleurus. Před obědem jsme se zúčastnily  my dvě a dvě další mažoretky pompézního přivítání na městské radnici, kde se sešli zástupci všech účinkujících na festivalu. Odpoledne jsme byly velice potěšeny, protože jsme šly v čele celého průvodu, kterého se účastnilo šedesát dalších skupin. Na konci pochodu, trvajícího tři a půl hodiny, nás čekalo ještě krátké pódiové vystoupení na náměstí.

V pondělí 9. 4. jsme po noci strávené v nádherném zámku přejely do nedalekého města Herve. Zde jsme šly dopoledne krátký zvací průvod, který byl jen malinkou ukázkou toho, co nás odpoledne čekalo. Slavnostní pětihodinový pochod byl pro nás sice posledním, ale snad tím nejnáročnějším vystoupením! Zcela vyčerpané jsem dojely na ubytovnu, kde jsme se snažily nabrat co nejvíce sil na celodenní výlet do Bruselu.

V úterý 10. 4. ráno nás autobus nejdříve zavezl k památníku definitivní porážky Napoleona u Waterloo. Dále jsme navštívily Atomium a konečně samotný Brusel. V Bruselu jsme se na osm hodin „rozprchly“ do všech jeho koutů. Navštívily jsme čokoládovny, kde nám byla dána možnost ochutnat výbornou belgickou čokoládu. Samozřejmě jsme neopomněly na sošku čůrajícího chlapečka. Z Bruselu jsme si určitě všichni odvezli ty nejkrásnější zážitky.

Ve středu 11. 4. jsme se po poledni vrátily zpět do našeho města.

Přestože celému výletu předcházely náročné tréninky, opravdu to stálo za to.

autorky: Jiřina Jirků a Nikola Melicharová

   2006

Martina Pulgretová vybojovala opět "ZLATO"!

Závod v moderní gymnastice "Gymnastická liga" se uskutečnil 3.11.06 ve Žďáře n/Sáz. Z Tanečního studia bylo vybráno

11 děvčat. Této soutěže jsme se zúčastnili poprvé a to s velkým respektem, protože zde soutěží jen vybraná děvčata z kraje Vysočina. Jak velké bylo naše překvapení při vyhlašování výsledků, stupně vítězů byly i pro nás! 1. místo Martina Pulgretová, 2. Alena Dolníčková, 3. Veronika Bednářová a Aneta Lopraisová, 4. Barbora Smitková, 5. Veronika Pollaková a Pavla Polnická.

S velkou radostí a medailemi jsme odjížděli domů, s chutí trénovat další nové sestavy!

autor: Eva Olejníková

Německo 2006

V době, kdy v papírnictví zažívají jeden z největších návalů, kdy se jako o život nakupují obaly, sešity, tužky, propisky atd., jsme my zažívaly stresy spojené nikoli se školou, ale s odjezdem do Německa – resp. do Bad Ems u Koblenze.

Nejely jsme tam však poprvé, v Bad Ems jsme strávily konec prázdnin již popáté, proto nás tam mohlo jen máloco překvapit.

Po noci strávené v autobuse jsme měly osm hodin na protahování, procházení se městem Koblenz či nakupování.Pátek jsme si tedy užily.Ovšem sobota nám dala zabrat.Celé dopoledne a většinu odpoledne jsme trénovaly na místním stadionu na večerní slavnostní vystoupení, kde se představí nejlepší kapely Evropy.Toto galavystoupení je vždy ukončeno ohňostrojem, který je doprovázen hudbou a než všechny ty,,rachejtle“ vypustí, trvá to i půl hodiny.

Druhá, ještě náročnější část, nás čekala v neděli, při průvodu městem.Ačkoliv nám bylo řečeno, že průvod byl oproti minulým ročníkům zkrácen, nohy nás bolely stejně.Náplastí na puchýře nám však byl aplaus publika a nadšené ohlasy.

V pondělí ráno jsme si sbalily ,,saky paky“ a frčely jsme domů.V deset hodin večer byl u Kulturního domu zaznamenán hluk, výkřiky a frmol.Zkrátka vítání.

Tímto vystoupením skončila ,,éra“ mého působení v kruhu mažoretek, nicméně budu ráda vzpomínat na partu skvělých holek, spoustu legrace a hodně cestování.Nové skupině tedy přeji ať si nic nedělá z nepodařených sestav a vše bere v humorem.A o tom nejsou jen mažoretky, ale celý život.

autor: Lucie Janebová

Mažoretkové „plesání“

 Tak uběhl prosinec, leden i únor a plesový maratón spěje ke konci. Oslnivé róby budou opět uklizeny do skříně, kde budou statečně odolávat náletům molů. A mažoretky? Ty své kostýmy rozhodně uklízet nebudou.Během zimy představily své nové pódiové choreografie na plesech ve Žďáru nad Sázavou, Radešínské Svratce, Škrdlovicích, Svratouchu a Slavkovicích a na závěr sezóny se představí v Ostrově nad Oslavou.

V kalendáři máme již předem označené četné víkendy, kdy nás zvou do Letovic, Žďáru nad Sázavou, Jihlavy, Jeseníku, Hradce nad Moravicí, Hustopeče, Kolína či Bystřice nad Pernštejnem. Vrcholem bude zahraniční vystoupení ve Francii, kam jsme pozvány již po páté, a Mezinárodní festival Kmochův Kolín s 23 zahraničními soubory pod záštitou ministra kultury. Na konci prázdnin ještě stihneme „odběhnout“ do Německa a teprve teď nám končí úspěšná sezóna. A co nám přinese ta další? Necháme se překvapit...

autor: Lucie Janebová

   2005

Francie

Prázdninový čas se pomalu chýlí ke konci, ale na nás, mažoretky, to nejzajímavější a rozhodně i nejdobrodružnější teprve čeká. Proto večer, ve středu 10. srpna, je u Kulturního domu v Novém Městě na Moravě zaznamenán neobvyklý hluk a kolemjdoucí pobaveně sledují tradiční zmatky spojené s odjezdem do zahraničí.

Naším cílem je severní část Francie – Normandie.Ovšem jako správní turisté se zastavíme  v Lucembursku a ke konci zájezdu i v Londýně.

Po dvou dnech cesty se konečně můžeme kochat krásou moře a Francouzů. Nemáme však moc času nazbyt, čekají nás čtyři dny průvodů a pódiových formací. A abychom toho neměli málo, tak nás pořadatelé potěší zprávou, že jednotlivá města, kde jsme očekávány, jsou od sebe i 200 km vzdálená.

Takže po vystoupení rychle naskáčeme do autobusu a zde se musíme za jízdy převlékat, česat a malovat. Kupodivu výsledek byl natolik dobrý, že lidé si vyžadují další a další skladby a paní učitelka Eva Olejníková nešetří chválou.

Další novinkou pro nás bylo, že jsme nešly v průvodu s mnoha dalšími skupinami tanečnic, jak jsme zvyklé.Tím nám pořadatelé uložili nelehký úkol – zaujmout lidi pouze naším uměním a šarmem.Vzhledem k tomu, že jsme byly velice kladně hodnoceny pořadateli i paní učitelkou si myslím, že jsme úkol zvládly dobře.

Ale všechno má svůj konec, proto v pondělí večer nasedáme do autobusu a jedeme vstříc Eurotunelu a Big Benu – čili Londýnu. Snažíme se všechny krásy města zachytit na filmy fotoaparátů, každý se chce nechat zvěčnit v Hyde Parku či u proslulých telefonních budek.

Poslední zastávkou na cestě domů bylo letiště ve Frankfurtu nad Mohanem.
Z mnoha zahraničních zájezdů, kterých jsem se jako mažoretka účastnila, byl tento, jak jsem již uvedla na začátku, rozhodně nejdobrodružnější. Nikdy jsme předem nevěděly kam jedeme vystupovat a  co nás čeká.

Přesto, nebo snad díky tomu, bylo krásné uprostřed prázdnin zažít takovou spoustu legrace, vidět na vlastní oči to, o čem se píše v knihách, a být středem pozornosti tolika lidí.

autor: Lucie Janebová

Regionální kolo Valtice

Je květen a mažoretkám začal čas plný nervů, ambicí a úspěchů - čas soutěží. První kolo kvalifikace na MČR se konalo v krásném jihomoravském městě Valticích, kam mažoretky zavítaly v sobotu 21. května. Už během pochodových defilé jsme věděly, že konkurence je zde vysoká a o první příčky se svede tvrdý boj, proto nám nezbývalo nic jiného, než odvést co možná nejlepší výkony. Průvody se nám nejen podle naší paní učitelky Evy Olejníkové, ale i podle poroty povedly, bodové hodnocení bylo vysoké. V prozatímním pořadí mažoretky Nového Města nasadily ostatním skupinám laťku vysoko. Odpoledne přišly na řadu pódiové formace. Děvčata se navzájem povzbuzují, naše kapitánky nám vlévají do žil optimismus, díky kterému nastupujeme před porotu s úsměvem. Po pódiových formacích, které byly opět vysoko hodnoceny, už nezbývá než čekat, jak se povedou skladby ostatním skupinám a jak zamíchají pořadím. Po vysilujícím dni, kdy jsme podaly jedny z nejlepších výkonů nám porotci sdělují pořadí. K naší nemalé radosti postupují všechny skupiny mažoretek Nového Města. Máme dva týdny na to, abychom doladily malé chybičky a v neděli 5. června předvedly skvělé výkony na Mistrovství Moravy a Slezska.

Korsika

29. 4. 2005 jsme před šestou hodinou odjížděly, my mažoretky z Tanečního studia z Nového Města na Moravě spolu s Dechovým orchestrem ZUŠ v Bystřici n/Pernšt., s cílem dojet na Korsiku. Tedy řeknu Vám , vstávat v pět ráno, můžete opravdu jen kvůli tak zajímavé příležitosti, jako je poznat krásy Korsiky a předvést naše mažoretkové umění. Za okny autobusu se v duchu loučíme s českou krajinou, míjíme hranice a míříme do slunné Itálie. Zde navštívíme klasický cíl turistů – Benátky. Po několika hodinové prohlídce jsme se vyfotografovali na náměstí sv. Marka a honem do Livorna, nalodit se na obrovský trajekt, který nás měl odvézt do Bastie na Korsice.

Po náročné cestě se dostáváme do města Sartene, ležícího na jihu ostrova. Hned po příjezdu jsme donuceny se převléknout do kostýmů, ve kterých je díky teplému počasí, odlišnému od českého velice horko. A první vystoupení, průvod městem máme za sebou, a večer se konečně dostáváme k našemu dočasnému domovu. Hotel nám skýtá pohled na zasněžené vrcholky hor, blankytně modré moře a palmy. Dalšího dne dopoledne sbíráme na pláži oblázky, odvážnější skáčou do vln , jednoduše  čerpáme síly na odpolední průvod městem.

Ne nadarmo se městu Sartene říká, že to je nejkorsičtější město, bylo vidět, že podobné festivaly se zde konají velmi často, lidé byli velice milí a bezprostřední. Mezi účinkujícími nejsou jen mažoretky a naše kapela, ale i muzikanti z Francie, Itálie a Sardinie. Skupiny tanečnic a nádherně vyzdobené alegorické vozy a mnoho dalšího. Zřejmě jsme se jim opravdu moc líbili, protože naši výpravu a Italy vybrali na závěrečné defilé městem. Večerní přehlídka vyvrcholila pódiovým vystoupením na náměstí, které Korsičany nadchlo a museli jsme přidávat, nejen pódio, ale znovu další průvod! My samotné jsme měly pocit dobře odvedené práce  a proto jsme po vystoupení  využily pozvání pořadatelů a šly se bavit.

Ráno už nezbývá než zamáčknout slzu a vydat se na cestu domů. Z přídě trajektu sledujeme moře a kupují se poslední dárky. Cestou domů jsme se rozhodli, že ověříme nakolik šikmá je šikmá věž v Pise.

S pocitem hezky strávených pěti dnů se vracíme domů, vyčerpané, hladové, ospalé, ale se spoustou nových zážitků. Náš výlet byl zkrátka nádherný!

autorky: L. J. a H. Š.

   2004

Mažoretky v Paříži

Asi 18.9 tohoto roku pro nás nebylo jenom všední datum. Vydali jsme se společně s bystřickou kapelou vstříc dlouhé cestě směr Paříž. Nečekala nás jenom zábava, jak by se mohlo na první pohled  zdát. Ta přišla až po splnění náročných vystoupení, kterých nebylo opravdu málo. Ale ta námaha stála za to.

V odpoledních hodinách jsme se sešly všichni před KD. Nedočkavé a zvědavé co nás tam čeká a co uvidíme nového a zajímavého. Samozřejmě jsme nesměly¨zapomenout kostýmy, hůlku, kozačky a hlavně jídlo. Jakmile zastavil autobus nastal jako vždy velký boj o místa, nakonec jsme si všichni našly to své, i když to nebylo zas tak jednoduché. A frčely jsme směrem Paříž. Nejvíc jsme se asi těšili na Eiffelovku. Cesta utekla docela rychle, často jsme zastavovali, abychom si koupili něco k jídlu, posilnili se a rozcvičili naše nohy, bez kterých bychom vystoupení nezvládly.

Asi po 22 hodinách cesty jsme přijeli na místo. A hned nás čekalo vystoupení. Velká příprava, hlavně se namalovat, učesat obléct a s energií předvést co nejlepší výkon, který se skrýval pod namáhavými tréninky. Celkem jsme absolvovali čtyři vystoupení za den, v obchodním centru. Kde jsme si po dobře odvedeném výkonu  mohli nakoupit dárečky domů. Vystoupení se všem moc líbilo, a byly jsme hodně středem pozornosti. Další den jsme šli průvod městem. Který byl namáhavý hlavně na naše nohy. Bylo těžké se čtyři hodně pořád jenom usmívat a usmívat, když jsme byly opravdu hodně unavené a vyčerpané. Ale to, co nás čekalo potom stálo opravdu za to. Konečně jsme měli možnost vidět Eiffelovku. Takový zážitek se nám každý den nenaskytne. Abych nezapomněla je tu jedna zajímavost. Pařížané jsou zřejmě velmi sportovně založené město, každý druhý občan zde běhá, o čemž jsme se mohli přesvědčit na vlastní oči. Na zpáteční cestě jsme se s Paříží rozloučili krásně. Viděli jsme noční Eiffelovku. Projeli nejdražší a nejznámější  ulici v Paříži.

Domů jsme se vrátili brzy ráno a přivezly jsme si nezapomenutelné zážitky, na které se zapomenout nedá. Doufáme že jich bude ještě mnohem, mnohem víc a za to všechno patří hlavně poděkovaná naší paní učitelce Evě Olejníkové.

autor: Lucie Uhlířová

Mažoretky ve Francii

Dne 28.května jsme se my mažoretky z Nového Města na Moravě vypravily na cestu do daleké Francie.Přípravy na cestu byly pravdu namáhavé. Nesmíme nic zapomenout hlavně hůlku, kostýmy, kozačky, no a přeci jídlo! Všechno navařit zabalit a hurá do Francie. Den před odjezdem jsme měly všechny cestovní horečku a moc, moc jsme se tam těšili.především na moře, sluníčko, a také na naše vystoupení, kde jsme měly předvést naše schopnosti a výsledky vytrvalého a namáhavého tréninku.

Konečně nastal pátek odpoledne a my jsme vyjeli společně s kapelou z Bystřice nad Pernštejnem. Honem jsme dali naše objemná zavazadla do prostor autobusu a usadili se na svých námi vybojovaných místech. A dlouhá cesta začala, jeli jsme přibližně dvacet hodin. Cestu nám ale zpříjemňovalo zábavné video. Přes noc jsme všichni usnuli a ráno se probudili ve Francii. Po celé zbylé dopoledne jsme pozorovali zdejší krásnou přírodu. Odpoledne jsme přijeli do přímořského města Kan. Zde nás již čekalo vysněné sluníčko a moře. Strávili jsme tady dvě hodiny a poté jsme se jeli ubytovat. Vybalili jsme si věci a šli na večeři. Po dlouhé a namáhavé cestě jsme šli brzy spát, abychom načerpali spousty sil na sobotní namáhavé vystoupení. V sobotu jsme se nasnídali, rychle se připravily, učesaly a jeli na vystoupení, tedy na průvod městem. Při našem vystoupení jsme sklízely velký potlesk a obdiv společně i s kapelou. Podle slov zdejších lidí jsme byly ozdobou celého festivalu. Což se potvrdilo i tím, že jsme jako jediní byli pozváni na slavnostní ukončení zdejšího festivalu.Prožili jsme zde krásné chvíle a domů jsme si odvezli nezapomenutelné zážitky.A hlavní poděkování patří paní učitelce Olejníkové, bez které bychom se tak daleko nedostali. Doufám, že se nám takoví zážitky budou opakovat, a že se opět brzy podíváme do ciziny.

autor: Lucie Uhlířová

Mažoretky CARMEN dobývají Španělsko

Pátek 30. 4. 2004, 9.45 hod.

Konečně je pátek, sice jsou dnes čarodějnice, ale moje myšlenky se ubírají jiným směrem. A myslím, že ne jenom moje?! Před kulturním domem se tvoří překážky z cestovních tašek. Snad ještě nikdy jsme se všechny nesešly v přesně stanovenou dobu, ale dnes je to něco jiného, jedeme přece na festival do Španělska! Ještě poslední taška a můžeme vyrazit. Ve Žďáře vyzvedneme dechovou kapelu, která nás bude při vystoupeních doprovázet a jede se. Cesta probíhá celkem klidně, když nepočítám objížďku a bombu hlášenou na hranicích, kvůli které musíme jinudy. V Německu vyzvedneme Evu (dceru naší paní učitelky), potom následuje Francie a konečně Španělsko. Počáteční ostýchavost mezi kapelou a námi brzy padne (vždyť jsme vlastně „staří známí“) a začínáme se celkem dobře bavit. Pánové se posilují nějakým tím panákem a my „cucáme“ bonbóny, které jsme vyfasovaly od paní učitelky. Jedeme celý den i celou noc, alespoň že máme ty přestávky po 3 hodinách.

Sobota 1. 5. 2004

Ráno se probudíme ve Francii, kde nám začne cestu zpříjemňovat pan Duchalík svojí přednáškou o Španělsku, jeho historii i současnosti. A tak nabyté vědomostmi konečně po 26 hodinách dorazíme na místo určení – městečko Roses v oblasti Costa Brava. Začíná na nás vykukovat sluníčko, i když ne na moc dlouho, ale my už se vidíme ve sprše v hotelu. V recepci dostaneme klíč, tedy vlastně kartu od pokoje a přes počáteční problémy se přece jen dostaneme dovnitř. Ještě poslední pokyny, kdy se dostavit k obědu a na odpolední trénink a můžeme se slastně oddávat odpočinku. Někdo se sprchuje, někdo jen tak lenoší. I přes tu všechnu únavu nám neunikne, že v hotelu, který má i bazén, nejsme sami, ale že jsou zde ubytovaní i další účastníci festivalu jako Poláci nebo třeba Slovinci. V půl jedné se nahrneme do jídelny, kde nás čeká oběd ve formě švédských stolů. Pohled na tolik různých dobrot se ani nedá popsat, a tak se za chvíli usazujeme s plně naloženými talíři ryb, zeleniny a hranolek ke stolu. Na stole už na nás čeká vychlazená voda a láhev vína (nevypít ji by byl určitě hřích!?). Po výtečném obědě se nedá dělat nic jiného, než znovu odpočívat, Někdo dokonce i spí, alespoň u nás na pokoji. Pomalu se blíží pátá hodina, z venku se ozývají skladby, které zkouší naše kapela a my se pomalu scházíme před hotelem. Trénink může začít. Asi po hodině úmorného cvičení na sluníčku je nám povoleno vrátit se do hotelu, a tak se raději dáme na ústup, co kdyby se rozhodnutí najednou změnilo?! Ještě informace, kdy je večeře a jdeme. Po opět skvělé večeři, kterou jsme ještě doplnili zmrzlinou, se s holkama vydáme na prohlídku městečka Roses, koupíme pohledy, projdeme se po pláži, nasbíráme pár mušliček a vracíme se zpět do hotelu. Dnes oželíme všechny diskotéky nebo cokoliv jiného, vždyť zítra máme opravdu perný den. Po teploučké sprše uléháme do postelí ke spánku.

Neděle 2. 5. 2004

Je ráno, sice neděle, ale pro nás pracovní den. S Janou pleteme copy o sto šest a Klára si z koupelny udělala kosmetický salon, kde se snaží vylepšit naši vizáž. V osm hodin se dostavíme namalované a učesané, jak jsme měli nakázáno, ke snídani. Potom ještě dokončujeme poslední úpravy: kostým, kozačky, hůlka a můžeme jít. Vlastně jet, do města Figueras. V autobuse se setkáme s naší kapelou, hodinu si ještě počkáme, protože nějakým nedopatřením si někdo nepřečetl přesný čas. V půl jedenácté konečně odjíždíme. Asi za 20 minut jsme ve Figueras. Jednotlivé skupiny účinkujících se řadí za sebou do průvodu, kde se dodržují náležité rozestupy, aby se kapely navzájem nerušily. Průvod městem není naštěstí tak dlouhý jak jsme si představovali a publikum je velmi příjemné. Na konci nás čeká k našemu překvapení aréna plná lidí, kde každá skupina představí své vystoupení. Najednou začíná poprchat, ale ani to nás neodradí podat ten nejlepší výkon a sklidit potlesk publika. Náš dopolední program končí, vracíme se do Roses na oběd a změnit garderobu na odpoledne. Odpolední vystoupení tvoří čtyři skladby. Už po příjezdu do Figueras začne pršet, to se nakonec změní v silný déšť a my se schováváme v našem autobuse ještě se slovinskou kapelou, která se neměla , kde jinde schovat. Déšť ustal a my jsme na řadě. I když sotva za sebou máme první skladbu začíná znovu pršet a po čtvrté skladbě jsme už úplně mokré, včetně kytky, která nám zdobí kostým a teď na něm tvoří velké černé fleky a nám na rukou také. Promoklé a špinavé se vracíme do Roses, kde první věcí, kterou uděláme je praní kostýmu. Vystoupení máme za sebou a konečně se můžeme začít bavit. Večer se všichni chystáme na diskotéku, která se koná v našem hotelu, tak se musíme dát do pořádku. Po večeři dokončujeme poslední úpravy a po desáté můžeme vyrazit. Rovnou míříme na taneční parket a veškerá únava je rázem pryč. S přibývajícím časem přibývá i počet tanečníků na parketě. Nejsme tu už jen my, ale i Švédi nebo Slovinci. Pomalu se začínají navazovat nová přátelství ani cizí řeč nám není překážkou, od toho se přece učíme ve škole anglicky nebo německy a teď máme šanci své vědomosti použít v praxi. Někteří odcházejí a jiní přicházejí, ale náš základ tu stále zůstává. A to až do tří do rána, kdy už tu vážně téměř nikdo není, jen poslední vytrvalci na parketě a u baru. Večer to byl skvělý, a tak příjemně unavené uléháme do postelí. Ráno nás čeká balení a potom cesta domů.

Pondělí 3. 5. 2004

Ráno to vypadá, že věcí máme snad ještě víc, i když jídlo už je snězené. Po snídani jen naložíme tašky, poslední pohled na hotel, zamávání novým kamarádům a jede se. A aby zážitků nebylo málo, čeká nás ještě pár prohlídek. Asi po hodině a půl zastavujeme a jdeme se podívat na Aquadukt, což je asi 2000 let starý most. Vyjdeme spoustu schodů a naskytne se nám výhled na celou oblast, na most i řeku pod ním. Pár fotek a můžeme pokračovat, tentokrát až do Avignonu ve Francii, kde máme několika hodinovou přestávku, aby si řidiči odpočinuli a my si prohlédli známý most, pár památek a nakoupili nějaké ty suvenýry. Pány nakupování moc nefascinuje, ale holky se rozprchnou během chvilky. Tak a je nakoupeno, můžeme konečně vyrazit domů. Znovu se opakuje atmosféra v autobuse, i když teď je ještě veselejší. Asi kolem páté hodiny ráno vysadíme Evu v Německu a ráno se probouzíme skoro v České republice.

Úterý 4. 5. 2004

Cesta nám netrvá tak dlouho, žádná bomba, jen ta objížďka tam zůstala. A tak se asi kolem třetí hodiny odpoledne dostáváme domů. Ve Žďáře vysadíme kapelu, náležitě se rozloučíme. A plně nabyté dojmy a zážitky dorazíme tam, kde jsme začínali, ke Kulturnímu domu v Novém Městě na Moravě.

A nakonec zvláštní poděkování paní Evě Olejníkové, naší vedoucí, díky které jsme se dostaly až tak daleko a která má s námi tolik trpělivosti, i když to není vždycky lehké.

za skupinu mažoretek Carmen: Veronika Hamříková

Mažoretky ve Francii

Dne 28. května jsme se my mažoretky z Nového Města na Moravě vypravily na cestu do daleké Francie. Přípravy na cestu byly pravdu namáhavé. Nesmíme nic zapomenout hlavně hůlku, kostýmy, kozačky, no a přeci jídlo! Všechno navařit zabalit a hurá do Francie. Den před odjezdem jsme měly všechny cestovní horečku a moc, moc jsme se tam těšili. především na moře, sluníčko, a také na naše vystoupení, kde jsme měly předvést naše schopnosti a výsledky vytrvalého a namáhavého tréninku.

Konečně nastal pátek odpoledne a my jsme vyjeli společně s kapelou z Bystřice nad Pernštejnem. Honem jsme dali naše objemná zavazadla do prostor autobusu a usadili se na svých námi vybojovaných místech. A dlouhá cesta začala, jeli jsme přibližně dvacet hodin. Cestu nám ale zpříjemňovalo zábavné video. Přes noc jsme všichni usnuli a ráno se probudili ve Francii. Po celé zbylé dopoledne jsme pozorovali zdejší krásnou přírodu. Odpoledne jsme přijeli do přímořského města Kan. Zde nás již čekalo vysněné sluníčko a moře. Strávili jsme tady dvě hodiny a poté jsme se jeli ubytovat. Vybalili jsme si věci a šli na večeři. Po dlouhé a namáhavé cestě jsme šli brzy spát, abychom načerpali spousty sil na sobotní namáhavé vystoupení. V sobotu jsme se nasnídali, rychle se připravily, učesaly a jeli na vystoupení, tedy na průvod městem. Při našem vystoupení jsme sklízely velký potlesk a obdiv společně i s kapelou. Podle slov zdejších lidí jsme byly ozdobou celého festivalu. Což se potvrdilo i tím, že jsme jako jediní byli pozváni na slavnostní ukončení zdejšího festivalu. Prožili jsme zde krásné chvíle a domů jsme si odvezli nezapomenutelné zážitky. A hlavní poděkování patří paní učitelce Olejníkové, bez které bychom se tak daleko nedostali. Doufám, že se nám takoví zážitky budou opakovat, a že se opět brzy podíváme do ciziny.

autor: Lucie Uhlířová

   2003

Novoměstské mažoretky Carmen

Mažoretky Carmen z novoměstského Tanečního studia byly ozdobou červencového festivalu ve francouzském městě Gournay en Bray, který se každoročně koná na počest patronky města Saint Blaire. Mažoretky se za doprovodu Salonního orchestru FOK ze Žďáru nad Sázavou zúčastnily slavnostního průvodu městem a na náměstí předvedly taneční variace na českou dechovku.

 Slavnostní průvod městem tradičně přitahuje diváky z celé severozápadní Francie Kromě mažoretek, kterým věnovali největší ovace, přivítali folklorní skupiny z francouzských regionů, ale i z Anglie, Německa, Holandska a Španělska.

Mažoretky ve skupině Carmen jsou ve věku 14 – 18 let, trénují 2x týdně. Staly se mistryněmi Moravy a Slezska a na Mistrovství České republiky potvrdili svou vysokou profesionální úroveň a byly nominovány na Mistrovství Evropy. Mají za sebou významná ocenění a účastní se vystoupení v dalších zemích EU.

autor: Iva Šebková

Mažoretky z Nového Města na Moravě dobývají Evropu

Snad každá dívka na světě alespoň jednou zatoužila vypadat jako princezna. Obléknout si krásné šaty a být středem pozornosti. Takový sen ale bývá těžké vyplnit. Děvčata z Nového Města na Moravě však vědí, že člověk nemusí být ani známou herečkou nebo zpěvačkou a přesto může sklízet potlesk a ovace i na prestižních akcích. Stát se neodmyslitelnou součástí totiž dokázaly – Mažoretky z Nového Města na Moravě.

Od úplného začátku je připravuje Eva Olejníková a právě ona mi odpověděla na několik otázek:

Jak dlouho už mažoretky v Novém Městě působí, jaké byly začátky a jaká je současnost?
První soubor vznikl v roce 1995 ještě pod hlavičkou ZUŠ, kde jsem pracovala do roku 2000. V září roku 2000 jsem se osamostatnila a nyní probíhá výuka v mém Tanečním studiu. Již od začátku sklízel soubor značné úspěchy. V roce 1997 se nám podařilo obsadit dokonce 2. místo na regionální soutěži, o rok později už 2. místo na Mistrovství Moravy a Slezska a 10. místo na Mistrovství České republiky v Hranicích. V dalších letech jsme se umisťovali na předních pozicích i v soutěžích s mezinárodní účastí. Jsme vícenásobný (nebo v ženském rodě vícenásobné mistryně) mistr oblasti, několika násobný vicemistr Moravy a Slezska. Seniorky získali na Mistrovství České republiky 5. místo v roce 2000 a 2002. Kadetky získaly v pódiové formaci na M ČR v letošním roce krásné 4. místo. Ve svých řadách máme dokonce i dvě „Miss mažoretky České republiky“ – Lucii Machovou a Janu Puchrovou.

Svým programem jsme otevírali řadu mezinárodních soutěží – Světový pohár na lyžích v Novém Městě na Moravě nebo Světový pohár motocyklů Grand Prix v Brně. Vystupovali jsme s řadou známých umělců i před významnými osobnostmi.

Vystupujete pouze u nás nebo vystupujete i v zahraničí?
Od roku 2000, kdy jsme měli první zahraniční vystoupení na francouzské Riviéře, představujeme naše umění i v cizině. Kromě Francie jsme byli také v Německu, kde jsme se zúčastnily mezinárodního festivalu „Slavnosti květin“. Celý festival probíhá ve velkém stylu, tradičně koncem srpna. Jeho vrcholem se dá nazvat nedělní odpolední průvod městem, který snímá německá televize. Celkem se předvedlo 57 skupin, z toho 20 alegorických vozů ozdobených čerstvými květinami. Naše děvčata se držela skvěle a to nejen seniorky, ale i ta menší, která jela na zkušenou. Příjemné bylo, že jsme dostali od nadšeného diváka, původem z ČR, velkého maskota Míšu, se slovy: „Jsem hrdý, že jsem Čech.“

Kolik žáků máte a přijímáte nové?
Počet žáků se každoročně pohybuje kolem 120, nyní v sedmi skupinách. Nová děvčata vybírám na základě talentových zkoušek, které se konají zpravidla v květnu. Zájem bývá velký. V letošním roce jsem bohužel musela přijmout pouze polovinu z přihlášených.

Vaše mažoretky mají vždy velmi hezké skladby, krásnou choreografii a jejich kostýmy vždy upoutají. Máta choreografa a návrháře?
Ne, nemáme. Na choreografii a návrzích kostýmů pracuji sama.

Ovšem precizní předvedení skladby a sklizení zaslouženého potlesku je určitě jenom vyvrcholením náročné práce. Jak často nacvičujete?
Děvčata mají dvakrát týdně se zaměřením na klasický a moderní tanec, moderní gymnastiku, akrobacii a mažoretky. Bez této taneční průpravy by nebylo možné dosáhnout tak dobrých výsledků. Před důležitými vystoupeními jako např. : I. Českorakouský ples v Brně nebo ME na dráze, trénujeme i o víkendech a prázdninách. Pořádáme také každoročně celovečerní taneční vystoupení pro veřejnost, i pro základní a mateřské školy. Je to tedy velmi časově náročné.

A finančně…
Určitě i finančně. Pořízení takového kostýmu není zrovna levná záležitost a to nemluvím o kozačkách. Při zájezdech navíc vznikají různé provozní náklady. Zaplatit pronájem tělocvičen také není jednoduché. V žádném případě bychom nebyli schopni všechno uhradit pouze ze školného. Díky darům od sponzorů, příspěvkům města a pomoci rodičů to jde lépe zvládnout. Rodičům patří zasloužený dík také za pomoc při pořádání festivalu mažoretek „Zlatá hůlka“ v našem městě a dále za pořádání letního tábora pro mažoretky s velkým ohlasem dětí. Spolu s rodiči připravujeme také další akci – Mažoretkový ples, který se koná koncem listopadu v KD v Novém Městě na Moravě. Podařilo se nám zajistit profesionální kapelu Sabrin z Brna a naše mažoretky zajistí předtančení.

A co čeká děvčata v letošním roce?
Začneme tvořit pódiové formace, pochodová defilé a různé variace, v neposlední řadě pak dětský taneční muzikál a naplánovaná jsou také vystoupení ve Francii a v Německu. Takže nás čeká moc a moc práce.

Mažoretkám z Nového Města na Moravě tedy přeji hodně štěstí a vám děkuji za rozhovor.

   2002

Mažoretky na cestách

Přiblížil se konec prázdnin a s ním nastalo secvičování a opakování skladeb našich mažoretek. Chystaly se na Hudební slavnosti v německém městě Bad Ems. Od brzkého rána 23. 8. se děvčata rojila i s rodiči u Kulturního domu a chystala se ke své velké cestě. Naložit výbavu všech 40 děvčat, hlídacích maminek, paní učitelky a vyrazit na cestu se jim podařilo o půl deváté. Cesta probíhala kupodivu hladce a bez problémů a skončila po 22 hodině večer v cíli našeho putování. Ubytování bylo zajištěno pro všechny účinkující v obrovské tělocvičně a o stravování se postarala kuchyně místních kasáren - s velmi dobrými výsledky.

V sobotu dopoledne proběhla zkouška skladeb a rozmístění skupin na ploše hřiště, odpoledne mělo být secvičování vystoupení a konečného nástupu s pochodněmi, o který byla naše děvčata požádána pořadateli. Protože cvičit se nedá stále, podívaly jsme se ve volném čase i do blízkého města Coblenze. Večerní vystoupení bylo pojato ve velkolepém stylu, který si nikdo, kdo neviděl, nedokáže představit. Asi 20 hudebních skupin předvádělo svá 5 až 15 minutová vystoupení, u kterých všichni muzikanti prováděli cvičení ne nepodobná našim spartakiádám. Pro oživení přizvali i akrobaty na laně a stožáru, při jejichž kouscích se tajil dech stejně jako při nádherném ohňostroji, který ukončil večerní podívanou.

Nedělní dopoledne si všichni, až na několik vybraných skupin, které absolvovaly vystoupení, užívali volna a chystali síly na odpolední pochod. Počasí bylo docela rozumné a my doufali, že odpoledne vydrží stejně mírné. Finále vypuklo po 13 hodině, kde se všichni účastníci pochodu shromažďovali u „startu“. Připravovali nás předem na neobyčejnou podívanou, ale to co němci nachystali bylo prostě nádhera. Teplota sice dost stoupla, ale podle děvčat na snesitelnou hodnotu. Doprovodný kočárek i sbor byl v plné polní. Celkem 57 skupin, z toho přes dvacet alegorických vozů, se kterými může soupeřit asi jen karneval v Riu, ve 14 hodin vyrazilo. Jedna skupina následovala druhou vždy v rozumném rozestupu, aby si hudebně příliš nekonkurovaly. Nešťastné bylo pouze řešení zařadit naše děvčata před belgickou skupinu, která však měla v repertoáru nepředstavitelně nerytmickou hudbu. Nakonec se podařilo domluvit přesun před vůz, hned za ukrajinskou vojenskou kapelu. Ta už překvapovala pouze velice rychlým kozáčkem. Během celého průvodu městem který trval dvě hodiny mažoretky cvičily jako o život. A nejen velké seniorky, ale i menší, které vyjely na zkušenou. Držely se úplně obdivuhodně i když místy na počítání paní učitelky. Pro příští roky víme, že není nad vlastní hudbu. Snad se někdo přidá.

Zcela utahané jsme provedly očistu, honem sbalily věci a hurá do autobusu a domů. Cesta díky tomu že probíhala přes noc, utekla velice rychle a už o půl osmé nás řidič vysazoval ve městě. Teď nezbývá než začít nacvičovat další skladby a těšit se, že se příští rok podíváme na další krásná místa.

   2001

Festival květin ve městě Bad Ems

Po roce se mažoretky z Nového Města z Tanečního studia Evy Olejníkové vydaly opět do lázeňského města Bad Ems v Německu v termínu 24. - 29. 8. 2001 na Festival květin, který má téměř čtyřicetiletou tradici.

Toto lázeňské město leží u Koblenze a festival je každoročně pečlivě připravován a je divácky velmi atraktivní. K prezentaci Nového Města byly vybrány dvě skupiny seniorek pro večerní vystoupení s mnoha dalšími mažoretkami a orchestry z Belgie, Holandska a Německa. Večerní vystoupení sledovalo několik tisíc diváků a průvod městem několik set tisíc diváků. Dominací této tradice jsou alegorické vozy, které jsou vyzdobeny živými květy dovezenými z Holandska. Celé město je zahaleno do květů. Je to impozantní pohled pro návštěvníky. Naše mažoretky měli opět možnost tuto nádheru nejen shlédnout, ale i se jí aktivně zúčastnit s kapelou z Dorfu.

Přejeme Tanečnímu studiu Evy Olejníkové více takových Zážitků a děkujeme za reprezentaci Nového Města na Moravě.